Za slovy se skrývá celý svět. AI je umí přeložit, ale ne prožít, říká Petr Pasek

Vstoupili jsme do éry, kdy je překlad instantní komoditou. Umělá inteligence generuje texty s fascinující rychlostí a zdánlivou bezchybností, což v mnoha lidech vyvolává pocit, že jazyková bariéra definitivně padla. Jenže co když ta skutečná bariéra neleží v gramatice, ale v tom, co si pod stejnými slovy podvědomě představujeme? Co když mechanická správnost k opravdovému porozumění nestačí?

Petr Pasek, Doutor em Língua e Cultura a jednatel jazykové agentury Slůně – svět jazyků, se na tento dynamický vývoj dívá s nadhledem člověka, který propojil akademický svět aplikované lingvistiky v Brazílii s tvrdým byznysem. V rozhovoru boří mýty o tom, že „AI už umí všechno“, vysvětluje, proč je adaptabilita novou senioritou a odkrývá, proč stejné slovo v Lisabonu a São Paulu vyvolá úplně jiné emoce.

Přečtěte si inspirativní pohled na to, proč budoucnost komunikace nepatří technologiím, ale lidem, kteří umí číst mezi řádky.

Co vás v posledních dvou letech nejvíce překvapilo na tom, jak AI změnila překladatelský a jazykový obor?

Nejvíc mě překvapila rychlost. Ne rychlost samotné technologie, ale rychlost, s jakou ji začali používat běžní lidé. Když přišly překladové paměti nebo první CAT nástroje, byla to hlavně záležitost překladatelů. Dnes používá AI student, obchodník, personalista i generální ředitel.

A překvapila mě ještě jedna věc. AI nezměnila jen překlady. Změnila způsob, jak lidé přemýšlejí o informacích, psaní a komunikaci obecně.

Klienti přestali vnímat překlad jako řemeslo a začali ho brát jako rychlou komoditu. Pro nás ve Slůněti to znamenalo zásadní změnu. Najednou s klienty neargumentujeme lingvistickou kvalitou textu, ale hodnotou, kterou ten překlad přináší jejich byznysovému výsledku.

Kdybyste měl srovnat dnešní situaci s nástupem překladových pamětí nebo prvních CAT nástrojů, je současná AI revoluce opravdu jiná, nebo jen zažíváme další evoluční krok?

Jsem opatrný na slovo revoluce. Za svůj profesní život jsem zažil internet, e-mail, Google, překladové paměti, online výuku i videokonference. U každé technologie se říkalo, že všechno změní. A většinou to byla pravda — ale až zpětně jsme viděli, jak moc.

AI je určitě jeden z největších technologických skoků, které jsem zažil. Ale jestli jde o revoluci, nebo o další velký evoluční krok, bych si dnes ještě netroufl rozhodnout. To budeme schopni posoudit možná až za deset let.

Překladové paměti pomáhaly překladatelům pracovat rychleji. AI poprvé zasahuje přímo do samotné tvorby obsahu. Nejen že si pamatuje minulá řešení, ale sama navrhuje nová.

To je podobný rozdíl, jako když jsme přešli od psacího stroje k počítači. Nejde jen o rychlost. Mění se samotný způsob práce.

Ve kterých oblastech překladů dnes AI překonává očekávání a kde naopak stále naráží na limity, které si lidé často neuvědomují?

První věc, kterou bych zmínil, je, že hodně záleží na konkrétním jazyce.

Když se bavíme o velkých světových jazycích, jako je angličtina, španělština, francouzština nebo němčina, bývají výsledky AI často velmi dobré. U běžné firemní komunikace nebo méně náročných textů dokáže AI výrazně urychlit práci a vytvořit použitelný první návrh.

Situace je ale jiná u menších jazyků. Ve Slůněti pracujeme s více než stovkou jazyků a vidíme, že například u češtiny, slovenštiny, estonštiny, litevštiny nebo bulharštiny jsou výsledky mnohem méně konzistentní. Platí to zejména u odborných a technických textů, kde AI často nepracuje správně s terminologií nebo si některé věci jednoduše domyslí.

A právě to je podle mě jeden z největších omylů současné debaty. Lidé často řeknou: „Vyzkoušel jsem AI na angličtině a fungovalo to skvěle.“ Jenže z toho ještě nevyplývá, že stejně dobře bude fungovat i u dalších jazyků.

Druhá věc, kterou si mnoho uživatelů neuvědomuje, je potřeba kontroly výstupu. Pokud používám AI překlad a chci mít jistotu, že je kvalitní, měl bych cílový jazyk ovládat prakticky na profesionální úrovni. Jinak velmi obtížně poznám, zda je text skutečně správně, nebo zda jen zní přesvědčivě.

Proto AI vnímám spíše jako velmi schopného asistenta než jako plnohodnotnou náhradu jazykového specialisty. Největší hodnotu přináší člověku, který výsledný text dokáže odborně posoudit a převzít za něj odpovědnost.

Když dnes AI dokáže přeložit téměř jakýkoliv text během několika sekund, za co si podle vás klient ve skutečnosti platí, když si objednává profesionální překlad?

Nejdřív bych možná lehce opravil samotnou premisu otázky. AI dnes skutečně dokáže během několika sekund vytvořit překlad téměř jakéhokoliv textu. To ale ještě neznamená, že vytvoří kvalitní překlad pro všechny situace a účely.

Pokud ale budeme předpokládat, že AI vytvoří použitelný první návrh, pak si klient neplatí samotný převod slov. Platí si jistotu, že text odpovídá účelu, oboru, cílové skupině a že za výsledek někdo nese odpovědnost.

Podobně jako si dnes neplatíme účetního za to, že umí sčítat čísla. Platíme si ho za to, že budou čísla správně a že za svou práci ručí.

Myslím, že právě tady se bude role profesionálních překladatelů a jazykových agentur v příštích letech stále více posouvat – od samotného překladu ke garanci kvality, správnosti a vhodnosti výsledného textu. Jinými slovy: méně budeme prodávat slova a více jistotu, že sdělení bude fungovat tak, jak klient potřebuje.

Mění se i definice kvalitního překladu? Nestačí už pouze jazyková správnost, ale roste význam kontextu, oborové znalosti nebo schopnosti vystihnout záměr autora?

Upřímně řečeno si nemyslím, že se definice kvalitního překladu zásadně mění. A jazyková správnost nikdy nestačila jen sama o sobě.

Kvalitní překlad měl být vždy jazykově správný, měl respektovat kontext, oborovou terminologii i záměr autora. To platilo před třiceti lety a platí to i dnes.

Co se podle mě mění, je způsob, jakým se k výsledku dostáváme. Dříve bylo samozřejmé, že všechny tyto aspekty zajišťoval člověk. Dnes část práce přebírá technologie a mnohem více se diskutuje o tom, co vlastně ještě musí udělat člověk.

Možná tedy neměníme definici kvalitního překladu. Spíše si znovu uvědomujeme, co všechno kvalitní překlad skutečně znamená.

A právě tady se ukazuje rozdíl mezi pouhým převodem slov a profesionálním překladem. Převést slova mezi jazyky dnes dokáže technologie velmi dobře. Pochopit kontext, účel textu a očekávání cílového publika je stále mnohem složitější úkol.

Setkáváte se už dnes s klienty, kteří přicházejí s tím, že překlad vytvořila AI a od vás očekávají spíše kontrolu, editaci a odpovědnost za výsledek?

Ano, setkáváme se s tím stále častěji. Klient přijde s tím, že si nechal text přeložit pomocí AI a od nás očekává kontrolu, editaci a převzetí odpovědnosti za výsledek.

Může to fungovat, ale není to automaticky levnější a ani jednodušší cesta. Ve Slůněti někdy takové zakázky přijímáme, jindy klientovi doporučíme překlad od nuly lidským překladatelem. A v některých případech je cena za důkladnou kontrolu velmi podobná ceně klasického překladu.

Důvod je jednoduchý. AI umí vytvořit text, který na první pohled působí velmi přesvědčivě. Jenže právě to může být nebezpečné. Překladatel pak musí kontrolovat nejen správnost textu, ale také odolávat formulacím, které znějí dobře, ale nejsou pro daný kontext, obor nebo cílovou skupinu ideální.

Někdy je proto efektivnější a bezpečnější začít s čistým listem papíru a vytvořit překlad znovu. Zvlášť u odborných, právních nebo marketingových textů může být lidský překlad od nuly rychlejší, kvalitnější a ve výsledku i ekonomičtější než složitá oprava AI výstupu.

Klientům proto vždy doporučujeme vybírat postup podle konkrétního textu, nikoli podle představy, že AI automaticky znamená nižší cenu a méně práce.

Myslíte si, že v horizontu pěti až deseti let bude většina překladatelů primárně překládat, nebo spíše řídit a korigovat práci AI systémů?

Myslím, že obojí.

Rutinní část práce bude stále více dělat AI. O to důležitější bude lidský dohled, rozhodování a práce s výjimkami.

Překladatel budoucnosti nebude méně důležitý. Jen bude dělat jinou práci než dnes.

Vy se pohybujete na pomezí jazyků, vzdělávání a soft skills. Kde dnes podle vás vzniká nejvíce nedorozumění mezi lidmi – v samotném jazyce, nebo v tom, co si za slovy navzájem představujeme?

Po studiích aplikované lingvistiky v Brazílii jsem dospěl k závěru, že největší nedorozumění mezi lidmi většinou nevznikají v samotném jazyce. Vznikají v tom, co si pod jednotlivými slovy představujeme.

Často se bavíme o tom, zda někdo správně přeložil větu nebo použil správné slovo. Jenže mnohem zajímavější je otázka, co si pod tím slovem představí člověk na druhé straně.

Měl jsem možnost několik let žít a studovat v Brazílii a na vlastní oči jsem viděl, jak odlišně mohou různé kultury chápat zdánlivě stejné pojmy. Slova jako „kamarád“, „pomoc“, „kapitalismus“, „kolonizace“, „rodina“ nebo třeba „svoboda“ v sobě nesou historické, kulturní a emocionální vrstvy, které nejsou univerzální.

To, co si pod těmito pojmy představí člověk ve střední Evropě, nemusí být vůbec stejné jako představa člověka v Latinské Americe. A oba přitom mohou používat správná slova a mít pocit, že si rozumějí.

Právě proto si myslím, že největší překážkou komunikace nejsou cizí jazyky. Ty dnes díky technologiím překonáváme stále snadněji. Mnohem větší výzvou je porozumět významům, zkušenostem a hodnotám, které si jednotlivé kultury za stejná slova ukládají.

A to je mimochodem oblast, kde má člověk stále velký náskok před umělou inteligencí. AI dokáže přeložit slovo. Mnohem obtížnější je pochopit svět, který se za tím slovem skrývá.

Nejsme paradoxně v době, kdy umíme překládat více jazyků než kdy dříve, ale zároveň si v některých situacích rozumíme méně?

Otázka navazuje na tu předchozí, takže bych se nerad opakoval. Ano, technologie nám dnes umožňují komunikovat přes jazykové bariéry snadněji než kdykoliv v historii. To je bezpochyby obrovský pokrok.

Zároveň ale vidím jeden paradox, o kterém se příliš nemluví.

Na světě existuje přibližně 7 000 jazyků. Současné AI systémy pracují dobře zhruba s několika stovkami z nich. U většiny ostatních jazyků jsou výsledky velmi omezené nebo prakticky neexistují.

Když se nad tím zamyslíme, je to vlastně trochu znepokojivé. Naše technologicky vyspělá civilizace vytváří nástroje, které skvěle obsluhují největší světové jazyky, ale tisíce menších jazyků zůstávají stranou. A s nimi často i kultury, historie a způsoby myšlení, které tyto jazyky nesou.

Možná tedy nestojíme jen před otázkou, zda si díky AI rozumíme více nebo méně. Možná bychom si měli položit i otázku, komu vlastně AI pomáhá porozumět a koho naopak nechává mimo hlavní proud.

Jako lingvista považuji jazyk za mnohem víc než jen komunikační nástroj. Každý jazyk je určitým způsobem pohledu na svět. A byla by škoda, kdybychom v době umělé inteligence nevědomky posilovali jen několik dominantních jazyků a na tisíce dalších zapomínali.

Jakou roli podle vás hraje v mezinárodní komunikaci empatie, kulturní citlivost a schopnost číst mezi řádky? Dokáže to někdy technologie plnohodnotně nahradit?

Technologie dokáže empatii simulovat, ale ne prožívat. A v komunikaci záleží na tom, zda druhá strana cítí, že jste skutečně přítomni.

Ale rád bych to ilustroval na něčem velmi konkrétním. Umět anglicky neznamená rozumět Američanovi a Angličanovi zároveň. Jsou to dva různé kulturní světy, které sdílejí gramatiku – ale obsah slov, humor, ironii, hierarchii, způsob vyjadřování nesouhlasu – to vše je jiné. A musíte se to naučit, nestačí znát jazyk.

Stejné je to s mou oblíbenou portugalštinou. Brazilská a evropská portugalština jsou si lingvisticky blízké – ale kulturně jsou to jiné planety. Se svou brazilskou verzí Portugalcům rozumím lingvisticky, ale obsahově výrazně méně. A to mluvím o jazyce, kterému jsem věnoval doktorát a roky života v Brazílii.

Právě tohle AI nedokáže. Překládá mezi jazyky, ale neví, že stejné slovo v Lisabonu a v São Paulu nese jiný emocionální náboj, jiné historické konotace, jiný vztah k autoritě. Dá se to natrénovat na datech – nebo to musíte zažít?

Které soft skills podle vás získávají s nástupem AI nejvíce na hodnotě a proč právě ty?

Řekl bych tři.

Schopnost klást dobré otázky.

Kritické myšlení.

A kvalitní komunikace.

AI nám dnes dokáže dodat spoustu odpovědí. O to důležitější je poznat, které z nich dávají smysl.

Může být právě rozvoj soft skills určitou pojistkou proti komoditizaci práce v éře AI? Jinými slovy budou lidé placeni stále méně za to, co vědí, a více za to, jak pracují s ostatními?

Ano – a konkrétně bych vypíchl dvě oblasti, které budou podle mě klíčové.

První je práce s informacemi. Ne jejich vyhledávání – to zvládne každý a AI za vás. Ale schopnost posoudit, zda je zdroj důvěryhodný, rozlišit kvalitní analýzu od povrchního obsahu, poznat fake news, dezinformaci nebo manipulaci. V době, kdy se obsah generuje v neuvěřitelném množství a rychlosti, bude informační gramotnost a kritické myšlení jednou z nejvzácnějších kompetencí.

Druhá oblast je práce s lidmi. Umět naslouchat, číst kontext, budovat důvěru, zvládat konflikt, přesvědčit – ne manipulovat, ale skutečně komunikovat. To jsou dovednosti, které AI simuluje čím dál lépe, ale nikdy je nenahradí tam, kde záleží na autenticitě a vztahu.

Vědomosti se komoditizují rychle – jsou dnes v každém telefonu. Ale člověk, který umí kriticky myslet, rozlišovat dobré od špatného a zároveň efektivně pracovat s ostatními lidmi, bude vzácný. A vzácnost má vždy cenu.

Pozorujete už dnes u firem posun v tom, jaké lidi hledají? Ubývá důrazu na technické znalosti a přibývá důraz na komunikaci, adaptabilitu nebo schopnost učit se?

Ano.

Firmy stále potřebují odborníky. Ale mnohem více než dříve hledají lidi, kteří se dokážou rychle učit, adaptovat a spolupracovat.

Technologie se mění velmi rychle. Schopnost učit se se stává jednou z nejdůležitějších profesních dovedností. Zkrátka a dobře – adaptabilita je nová seniorita.

Kdyby dnes za vámi přišel osmnáctiletý student a řekl, že chce kariéru postavit na jazycích, co byste mu doporučil učit se vedle nich, aby byl relevantní i za deset let?

Určitě bych mu doporučil studovat jazyky.

Současně bych mu ale poradil, aby nezůstal pouze u nich. Dnešní svět stále více přeje mezioborovosti. Jeden obor už podle mě nebude stačit.

Pokud někdo umí jazyky a zároveň rozumí technologiím, obchodu, marketingu, právu nebo třeba umělé inteligenci, vytváří mnohem větší hodnotu než člověk, který se pohybuje pouze v jednom odborném světě.

Jednu radu bych ale přidal. Angličtina je dnes naprostý základ. Bez ní se člověk připravuje o obrovské množství příležitostí. Současně ale platí, že anglicky dnes mluví téměř každý vzdělaný profesionál.

Právě proto může být velkou konkurenční výhodou přidat k angličtině ještě jeden méně obvyklý jazyk. Může to být portugalština, švédština, korejština, vietnamština nebo třeba malajština. Taková kombinace člověka na trhu práce okamžitě odliší od většiny konkurence.

Osobně bych proto osmnáctiletému studentovi doporučil kombinaci angličtiny, jednoho dalšího jazyka a alespoň jedné odbornosti, která ho skutečně baví.

Myslím, že budoucnost nebude patřit úzkým specialistům ani univerzálním všeumělům. Bude patřit lidem, kteří dokážou propojit několik oborů a rozumět souvislostem mezi nimi.

A úplně na závěr: Jak podle vás bude vypadat ideální jazykový profesionál roku 2035? Jaké schopnosti bude mít a čím bude vytvářet hodnotu, kterou AI sama nabídnout nedokáže?

Nemyslím si, že to bude člověk, který nejlépe překládá jednotlivé věty.

Bude to člověk, který propojuje světy. Rozumí jazykům, technologiím, kultuře i lidem.

AI mu pomůže s rutinní prací. Jeho skutečná hodnota ale bude v tom, že pochopí souvislosti, které technologie sama nevidí.

A možná právě to bude největší lidská výhoda i za deset nebo dvacet let.