Filip Dřímalka: „Již brzy přijde doba, kdy může omezená znalost umělé inteligence přinést komplikace“

Jaké jméno vás napadne, když se začne mluvit o digitálních trendech a rozvoji dovedností budoucnosti? S velkou pravděpodobností to bude Filip Dřímalka, zakladatel našich členských firem Digiskills a Digitask, autor knihy Budoucnost nepráce a člověk, který má za sebou stovky přednášek, konferencí a workshopů z oblasti digitálních inovací. S Filipem jsme si povídali zcela nepřekvapivě o knize a budoucnosti pracovního prostředí v éře umělé inteligence.

Filipe, hlavní téma našeho rozhovoru je jasné. Vaše nová kniha Budoucnost nepráce vyvolala pořádný rozruch. Jaké jsou ohlasy lidí, kteří ji již přečetli?

Aktuálně máme přes 20 tisíc prodaných knih v různých formátech, dělali jsme tři dotisky a pravděpodobně budeme muset brzy udělat další, z čehož mám samozřejmě obrovskou radost. Je to podle mě známka toho, že téma AI mezi lidmi opravdu rezonuje. I proto máme ohlasů hodně. Mnoho lidí píše, že jim pomohla změnit mindset a pohled na AI i na to, jak dnes přemýšlejí o své práci. Někteří ji dokonce kupují pro své známé a kolegy, protože cítí, že by pomohla pomoci změnit myšlení i jim.

Nicméně zajímavé je, že právě to je věc, kterou na knize někteří lidé – i když jich naštěstí není moc – kritizují. V některých tříhvězdičkových recenzích píší, že to není ani tak kniha o AI, jako o mindsetu. Zřejmě čekali nějakou magickou formuli nebo návod krok za krokem. Já si však myslím, že právě otevřená mysl, jiný pohled na práci a chuť experimentovat a učit se pracovat jinak, bude v době AI zcela zásadní pro náš úspěch.

Kdo patří mezi ideální čtenáře? Postoj velkého procenta české populace k AI je negativní, za čímž stojí jak čerpání informací z bulvárních článků, tak například negativní zkušenosti s bezplatnou verzí ChatGPT. Je kniha i pro ty, kteří nyní AI odmítají?

Ideálními čtenáři knihy jsou všichni, kdo chtějí pochopit, jak umělá inteligence změní svět práce bez ohledu na jejich aktuální postoj k technologiím. Snažil jsem se knihu napsat tak, aby oslovila nadšence pro nové technologie i skeptiky, kterým doporučuji více si s AI hrát, a utvářet si tak názor na základě vlastní zkušenosti. I proto kniha není jen o samotných nástrojích, jako spíš o příležitostech, principech a způsobech, jak využít jakékoliv chytré technologie. Možná i díky tomu, že jsem nenapravitelným technooptimistou, se snažím nejen v knize, ale i v našich projektech ukazovat na vlastních příkladech, že je AI obrovskou příležitostí pro všechny – a myslím, že právě konkrétní příklady ukazují lidem, že to tak opravdu je.

Jak víme, oblast AI nástrojů se rychle vyvíjí. Neměl jste při psaní strach z toho, že informace v knize rychle zestárnou? Nebo je nadčasová?

Skvělá otázka – máte samozřejmě pravdu. I proto jsem se nad tím často zamýšlel a diskutoval to s mým editorem. Paradoxně se však ukázalo, že extrémně rychlý vývoj pomáhá napsat text, který je daleko nadčasovější. Říká se totiž, že kniha se nepíše, ale přepisuje, takže když se podíváte na něco, co jste napsali před několika měsíci, tak jasně vidíte, jestli se daná věc změnila či nikoliv. Díky tomu se můžete zaměřit na obecnější popis dané problematiky, nadčasové principy nebo koncepty, u nichž víte, že budou relevantní i při změně konkrétních technologií. I proto věřím, že principy jako OHIO (Only Handle It Once) nebo frameworky jako IES (Inspirace, Experimenty a Sdílení) pro objevování a adopci digitálních inovací budou fungovat, ať už budou technologie jakékoliv.

Nepráce je hodně zajímavý pojem, pod kterým si můžeme představit ledasco. Přiblížil byste, co znamená pro Vás?

Nepráce znamená změnu tradičního pojetí práce. Není to o tom, že bychom přestali pracovat, ale o tom, že nám technologie umožňují v daleko větší míře dělat takovou práci, která nás baví, využíváme při ní naše talenty, a která díky tomu často nevypadá jako práce. A samozřejmě práce, ke které využíváme moderní technologie v čele s AI. 

Důležité je však říct, že nejde jen o nahrazení rutinní práce automatizací, jak o tom hovoří mnozí lidé. Naopak – je to o využití chytrých nástrojů na věci, které děláme rádi, ve kterých jsme dobří a které vytváří hodnotu, kterou můžeme díky AI škálovat do neuvěřitelných rozměrů.  

V neposlední řadě je nepráce i o hledání takového pracovního stylu a způsobu práce, který nám vyhovuje a díky kterému můžeme žít lepší život. I díky tomu, že máme dnes daleko více možností, jak pracovat kdykoli a odkudkoli, má i daleko víc lidí možnost nadesignovat si život i práci podle svého. A i to je pro mě nepráce. 

Rok 2023 byl rokem objevování a učení se s generativní AI. Je rok 2024 podle Vás poslední šancí naskočit na rozjetý vlak?

V našich firmách i u našich zákazníků vidím, že jsme pořád ve fázi objevování. Firmy jsou pořád na začátku a teprve zjišťují, k čemu AI využít, jaké nástroje a modely zpřístupnit, jak edukovat své pracovníky, jak se dostat od manuální práce s AI k jejímu využití v procesech. Nicméně již brzy přijde doba, kdy může omezená znalost nebo využití AI přinést komplikace. Pro jednotlivce to bude jistá konkurenceschopnost na trhu práce, pro firmy pak skutečnost, že budou pomalejší, méně produktivní a nebudou pro ně chtít pracovat top talenti. To osobně vnímám jako riziko, které je zatím neviditelné, ale brzy se ukáže v plné síle. Jakmile si někdo zvykne pracovat s těmi nejlepšími AI nástroji a modely, tak zkrátka nebude chtít pracovat tam, kde mu je neposkytnou. Naopak bude platit, že firmy, které budou v tomto ohledu odvážnější, na tom mohou postavit svůj employer brand.

A i když se díky tlaku z trhu i ze strany konkurence budou firmy navzájem ve využití AI dohánět, určitě platí, že kdo začne s jakoukoliv technologií pracovat dříve, objeví dříve i její možnosti, naučí se s ní lépe pracovat, a objeví nejlepší cesty, jak ji integrovat do svých procesů. I proto je důležité nečekat a začít experimentovat a učit se co nejdříve.

Souhlasíte s výrokem: „AI vám práci nevezme, vezme vám ji člověk, co umí AI ovládat“?

Částečně souhlasím, musím k tomu však přidat několik “ale.” Ti, kdo se naučí AI ovládat a integrovat do své práce, budou mít před ostatními náskok. Brzy však bude AI součástí naprosto všech digitálních nástrojů, takže budou mít výhodu lidé s jinými dovednostmi. Kreativní lidé s dobrými nápady. Lidé, kteří umí rozpoznat potřeby lidí, mají podnikatelského ducha a umí postavit něco nového. Nebo ti, kteří umí prodávat – ať už produkty, služby nebo myšlenky. Stejně tak to tak úplně neplatí u některých profesí nebo u vedoucích pracovníků. Ti nepotřebují být pokročilými uživateli AI, ale musí jí dát prioritu, challengovat své týmy, aby brali AI vážně, nabírat a rozvíjet digitální talenty. Podle mě to budou právě talenti a pokročilí uživatelé (power users), kdo bude rozdílovými hráči ve firmách. I proto věřím v koncept tzv. “10x employees”, neboli pracovníků s několikanásobně vyšší produktivitou než ostatní. Proto je klíčovou rolí lídrů takové pracovníky rozvíjet nebo se je snažit dostat do týmu. 

Pokud byste se měl podívat na svou vlastní práci. Kolik % pracovních povinností jste již delegoval na AI?

Záleží, na čem zrovna pracuji. Stejně jako řada dalších informačních pracovníků je moje práce poměrně rozmanitá a tak se liší i využití AI. Když si objednáte přednášku od mého avatara, tak je to 100 % 😊. U některých činností jsou to desítky procent – např. při překladu a editaci knihy, nebo při každodenní komunikaci, kdy se mi podařilo natolik vytunit moje prompty, že mi stačí věci jen diktovat a AI pak vytváří výstupy nerozeznatelné od toho mého. U dalších aktivit jsou to pak spíše dílčí kroky, které se pak snažím automatizovat tak, abych dělal naprosté minimum. Dám vám příklad – v rámci propagace anglické verze své knihy jsem začal komentovat příspěvky na sociálních sítích, které se týkaly AI. V aplikaci Poe.com jsem si během několika minut vytvořil AI systém, do kterého stačí nahrát screenshot (snímek obrazovky) daného příspěvku, a on vyhledá relevantní odstavce v knize, které mohu dát do komentářů. Protože to tam chci dát v hezkém designu i s knihou, tak to teď dělám ručně, ale už pracujeme na AI agentovi, který toto moje manuálně vyladěné workflow bude dělat automaticky – objeví příspěvek, doporučí komentář, udělá obrázek s citací z knihy a já to jen schválím a bude se to publikovat. Přesně takto bude možné automatizovat celou řadu pracovních postupů, takže naše (ne)práce bude spíš o potvrzování, schvalování a hlavně vymýšlení nových věcí a jejich rychlé realizování v praxi.

V posledních měsících vzniklo tisíce AI nástrojů. Doporučujete je zkoumat, nebo se naopak vyplatí soustředit pouze na jeden až dva nejrozšířenější?

Lidem, kteří se účastní našich AI kurzů pro manažery i pro ambasadory doporučuji něco jiného. Jednak zkoumat, jak se dá využít AI v aplikacích, které už mají k dispozici. Ať už se bavíme o kancelářských aplikacích (jako Microsoft a jejich Copilot nebo Google s Gemini), nebo o nástrojích jako Miró (virtuální tabule), Notion (poznámkový blok) nebo Prezi (tvorba prezentací). Ty nejlepší dnes mají integrované velmi zajímavé AI funkce, které rozhodně stojí za prozkoumání. 

Druhou kategorií jsou všestranné aplikace jako ChatGPT nebo Claude (případně Poe.com, ve kterém mohu využívat řadu modelů na jednom místě). Já osobně si platím všechny tři – ChatGPT využívám pro analýzu dat a napojení na další aplikace a dovednosti, Claude pro analýzu dokumentů a psaní textů a Poe na experimenty s různými dalšími modely. Každý model má přitom trochu jiné schopnosti a vlastnosti, takže je potřeba zkoušet a zjistit, na co se který hodí lépe.

Poslední kategorií jsou pak aplikace zaměřené na konkrétní scénáře nebo oblasti využití – na tvorbu videí s mým avatarem využívám HeyGen, na převod textu do hlasu Speechify, apod. Každý z těchto nástrojů má své specifické použití a výhody. Je proto důležité najít ty, které nejlépe vyhovují našim potřebám a cílům.

A mimochodem, pokud někdo náhodou neví, co některé názvy či zkratky znamenají, doporučuji si najít po přečtení rozhovoru pár minut a zjistit si to – tyto termíny budou za chvíli naprosto pevnou součástí všech pracovních diskusí, takže je dobré mít přehled.

Realizoval jste také největší průzkum o generativní AI v ČR. Jaké výsledky Vás osobně opravdu překvapily?

Náš průzkum AImpact ukázal dvě zajímavé věci – jednak to, že největší překážkou k využívání AI je neznalost – lidé neví, k čemu AI využít nebo kde vůbec začít. A také to, že otázka financí byla až na posledním místě. Což je samozřejmě dobrá zpráva, protože pokud je problémem neznalost, dá se s tím něco dělat. Nejvíce mě však překvapilo to, jak se dá takový projekt za pomocí AI zrealizovat. Celý projekt – od první myšlenky, přes vytvoření průzkumu, webových stránek a analýzu získaných informací – totiž zabral jen 4,5 člověkohodiny. A to jsme získali poměrně velké množství dat od téměř 700 subjektů. Přesně v tom je však síla AI – když ji využíváte k něčemu, v čem máte jistou expertízu a nebojíte se zkoušet využít AI v každém kroku vašeho pracovního procesu, umožní vám dělat věci, ke kterým by dříve byly zapotřebí celé týmy. 

Nemůžeme se nezeptat na oblast regulací. Jak vnímáte EU AI Act a jste zastáncem regulace? Nemůže ovlivnit Vaše představy o nepráci?

Přiznám se, že mám z evropských regulací čím dál rozporuplnější pocity. Ne nadarmo se říká – “Amerika vymyslí, Čína vyrobí, Evropa zreguluje”. Raději bych proto viděl, aby tady vznikalo více inovací, více startupů a více přelomových projektů. Navíc už dnes zažíváme situace, kdy se k nám některé AI inovace dostávají se zpožděním (model Claude, Apple Intelligence, apod.) a je otázka, jestli to v budoucnu nezpomalí projekty postavené právě na těch nejlepších technologiích a AI modelech. 

Nicméně jistá míra regulace je potřebná, na tom se asi shodneme. Je v našem zájmu, abychom minimalizovali co nejvíce rizik spojených s využíváním AI. Ale to neplatí pouze pro AI. Často se třeba mluví o tom, že je s AI daleko jednodušší vytvářet fake news nebo organizovat internetové podvody. Ale to se dávno děje i bez AI – a provozovatelé platforem jako Facebook či Youtube to absolutně neřeší. I proto je dobré, že se tomu tématu někdo věnuje.

Když se ale vrátím k vaší otázce – moje představy o nepráci to určitě neohrozí. Jednak proto, že nejde jen o samotné technologie, jako spíš o způsob práce. A taky proto, že má dnes každý z nás možnost nepracovat odkudkoliv, takže pokud by někdo cítil, že ho zdejší regulace ovlivňuje až příliš, může si vybrat jiné místo k práci či podnikání. Nehledě na to, že fanoušci nepráce jsou tvůrci, kteří chápou, že si mohou realitu přizpůsobit tak, jak potřebují, takže si cestu k nepráci vždycky najdou.

Budoucnost nepráce právě vyšla i v angličtině jako The Future of No Work. Jaké jsou Vaše ambice směrem do zahraničí?

Moc bych si přál, aby se Budoucnost nepráce stala takovým “Čtyřhodinovým pracovním týdnem” pro dobu AI. A to nejen z byznysového pohledu. 😊 V knize i v doprovodných materiálech zmiňuji řadu zajímavých českých projektů jako třeba Apify nebo Keboola, a přál bych si, aby se i skrze knížku dostalo povědomí o co nejvíce českých a evropských startupech k co největšímu počtu inovátorů, podnikatelů a lídrů organizací. I proto mi nejde ani tak o to, aby se knihy prodalo co nejvíc, ale aby se dostala k co nejvíce lidem a ti se jí inspirovali. 

Jestli mohu, tak bych rád využil tento prostor jako výzvu – pokud má kdokoliv z fanoušků ČAUI nebo čtenářů tohoto rozhovoru jakýkoliv nápad, jak naše know how využít, tak se nám nebojte ozvat. Můžeme knihu poslat všem vašim zahraničním klientům, využít ji k vašim marketingovým aktivitám, nebo můžeme vymyslet společné aktivity v zahraničí – zkrátka cokoliv, co bude fungovat jako win win a pomůže nám dostat nepráci a firmy, které mají podobnou vizi, dále do světa.