Je mu 18, boří korporátní dogmata a staví AI zaměstnance. Většina firem podle něj investice do AI promarní

Většina jeho vrstevníků řeší maturitu, on ve svých 18 letech řídí AI startup, učí korporáty a mění způsob, jakým české firmy fungují. Adam Mazánek vtrhl do světa byznysu bez nánosu starých dogmat a s jasným cílem: stavět autonomní „AI zaměstnance“, kteří firmám ušetří desítky hodin týdně.

Zatímco zkušení manažeři o umělé inteligenci stále diskutují, Adam z pozice šéfa Linkable AI dodává konkrétní a měřitelné výsledky. Své mládí a nezatížený pohled proměnil v nejsilnější zbraň – díky novému úhlu pohledu dokáže na firemní procesy nahlížet bez korporátního balastu a s dravostí, která zavedenému byznysu často chybí.

Jak osmnáctiletý vizionář přesvědčuje zkušené ředitele, proč většina investic do AI selhává a jak vypadá agent, který v reálném provozu zastane 90 % rutinní komunikace? Přečtěte si rozhovor s mladíkem, který ukazuje, jak vypadá byznys zítřka.

Jak byste vlastními slovy popsal, co přesně v Linkable AI budujete? A v čem osobně vidíte klíč k úspěchu?

V jedné větě řečeno: V Linkable AI budujeme konkrétní AI systémy, které jsou zaměřené na jasný výsledek. Věřím, že toto je na často nevyzpytatelném trhu pro firmy jedno z nejlepších a nejjasnějších řešení, díky kterému jsme je schopni provést celým procesem. Víme totiž, co je náš společný cíl, a už od začátku si řekneme, co je realistické a co naopak ne.

S tím se zároveň pojí i to, v čem já vidím klíč k úspěchu – tím je pro mě v první řadě pochopení firmy a jejího kontextu. Bez kontextu bude AI dávat úplně stejné výsledky jako všem ostatním. Teprve když rozumím tomu, jak daný proces reálně funguje, dává smysl řešit, co a jak vůbec stavět.

Adame, vy určujete směr celé firmy a jste tím, kdo rozhoduje, kam Linkable AI míří. Přitom je vám 18 let, takže do světa byznysu vstupujete bez jakýchkoliv nánosů starých korporátních dogmat. Berete to, že se na firemní procesy díváte čistou a nezatíženou optikou, jako svou největší superschopnost?

Nebral bych jako superschopnost samotný věk ani tu čistou optiku. Spíš mi ta nezatíženost dává na věci jiný úhel pohledu, a zvlášť u nové technologie, jako je AI, může být právě jiný pohled velkým diferenciátorem ve výsledku. A výsledky vypadají pozitivně, takže věřím, že můj způsob uvažování – který vychází z mnoha faktorů a zároveň se opírá o konkrétní zkušenosti reálných firem – je moje výhoda.

Tou skutečnou superschopností bych ale nazval schopnost mít vlastní názor, nebát se být jiný a prosadit své myšlenky a názory. Věk mi v tomhle spíš dává prostor prorážet si vlastní přístup a buď narazit a naučit se, nebo sklidit pozitivní výsledky a pokračovat v něm dál.

Na vedení firmy se podílíte společně s Pavlem, který přináší expertízu z oblasti zdravotnictví. Jak tato unikátní synergie dravého technologického drajvu a seniorního, praxí ověřeného přístupu pomáhá budovat kredibilitu u vašich klientů?

Věřím, že právě tahle kombinace je jedna z našich největších předností. Já přináším velmi „AI first“ přístup, tedy tah na technologii, ochotu zkoušet nové věci a rychle je dostávat do praxe. Pavel to vyvažuje seniornějším pohledem a zkušeností ze zdravotnictví, kde je ochrana dat a spolehlivost úplně na prvním místě, protože tam si chybu nikdo dovolit nemůže.

Když se tyhle dva pohledy potkají, vychází z toho řešení, která jsou zároveň technologicky pokročilá i byznysově a provozně promyšlená. Nejde jen o to postavit něco, co funguje, ale postavit to tak, aby to bylo bezpečné, udržitelné a dávalo firmě smysl dlouhodobě.

Zmiňujete, že navrhujete a nasazujete autonomní AI agenty, kteří se stávají nedílnou součástí týmu. Můžete na konkrétním příkladu přiblížit, jak takový „AI zaměstnanec“ v praxi vypadá a jakou agendu dokáže spolehlivě zastat?

Jeden z příkladů je náš agent Petr Krátký, kterého jsme nasadili pro tiskárnu Powerprint a který běží v reálném provozu přes šest měsíců. Petr má na starosti první kontakt se zákazníky, tedy příchozí poptávky a dotazy k zakázkám. Ty samostatně zpracuje, odpoví na ně a buď zákazníka provede až do bodu, kde je potřeba člověk, nebo celou věc vyřeší úplně sám.

Zhruba devět z deseti prvních kontaktů vyřídí bez lidského zásahu a odpovídá do deseti minut. Schválně neodpovídá okamžitě, protože reakce ve vteřině by hned prozradila, že jde o systém, a takhle to působí přirozeně. Zákazníci často nerozeznají, jestli jim psal lidský kolega, nebo AI (vše je samozřejmě v souladu s AI Actem a zákazníci jsou o tom informováni). Pro firmu to v přepočtu znamená úsporu zhruba dvaceti hodin týdně, které dřív padly na rutinní komunikaci.

A přesně tohle mám na mysli, když mluvím o AI zaměstnanci. Není to chatbot na webu, ale systém, který spolehlivě zastane konkrétní agendu a stane se běžnou součástí toho, jak firma funguje.

Říkáte, že rozdíl mezi úspěšnou a promarněnou investicí do AI často nebývá v technologii, ale v přístupu. Kde se ta znalost toho, co funguje a co vede ke ztrátám, u vás bere?

Vše se samozřejmě zakládá na zkušenostech a konkrétních poznatcích, které vidím jak při spolupráci s našimi klienty, tak v rámci nezávislé studie (aistudie.cz), kterou osobně vedu. V ní se s firmami jako dm, Seznam, Heureka, O2 nebo Skanska reálně bavíme o tom, jak u nich AI funguje, co přineslo výsledky a kde se naopak investovaly peníze do něčeho, co nikdy nenaběhlo.

V praxi to znamená, že než cokoliv nasadíme, řekneme si, co má být měřitelný výsledek, jestli je na to daný proces připravený a jaká cesta k němu vede s co nejmenším rizikem. Firma tak nekupuje AI jako takovou, ale konkrétní výsledek, u kterého od začátku víme, proč a jak povede k růstu.

Technologie je ale jen polovina úspěchu – tou druhou jsou lidé. Jak se vám při školeních daří bořit obavy zaměstnanců z toho, že je umělá inteligence nahradí, a jak je motivujete k tomu, aby ji přijali jako parťáka?

Z reálné komunikace s firmami napříč velikostmi vidím jednu věc jasně: AI se ve firmě dostane přesně tak daleko, jak moc tomu věří její vedení. Tam, kde do toho vedení jde, experimentuje a bere to jako příležitost, se posune spousta věcí. A tam, kde k tomu přistupují spíš opatrně a vyčkávají, se nakonec nepohne skoro nic. Lidé tenhle přístup vycítí a od toho se pak odvíjí i jejich pohled na to, jestli danou technologii vnímají jako pomocníka, nebo jako hrozbu.

Na samotném školení pak nejvíc funguje ukázat lidem AI na jejich vlastní práci. Ve chvíli, kdy někdo uvidí, že mu systém vezme tu nejotravnější rutinu, strach z nahrazení většinou opadne sám, protože si uvědomí, že mu to nebere práci, ale ty nejnudnější části dne.

Zároveň jsem upřímný v tom, kde jsou moje hranice. Ve svých osmnácti nemám co mluvit řediteli s desítkami let zkušeností do toho, jak vést firmu. Od toho tam nejsem. Já se starám o AI, protože tomu rozumím, a tyto věci je důležité oddělovat, i když spolu často úzce souvisí.

Vaším cílem je provést firmy technologickou změnou tak, aby z ní vyšly silnější. Jaká je vaše vize pro český byznys – jak moc se podle vás v následujících letech prohloubí propast mezi firmami, které AI adoptují, a těmi, které tento trend zaspí?

Ta propast se prohlubovat bude, o tom nemám pochyb, ale nemyslím si, že rozhodující bude to, kdo AI nasadí první. Nástroje má dnes k dispozici každý, jsou levnější a dostupnější než kdy dřív, takže samotné „mít AI“ za chvíli nebude žádná výhoda. Rozdíl se podle mě udělá jinde – v tom, kdo ji dokáže použít promyšleně a napojit ji na to, jak reálně funguje jeho byznys.

Moje vize pro český byznys je, aby co nejvíc firem tu změnu nezaspalo ze strachu nebo z pocitu, že je to složité. Nejde o to skočit do všeho po hlavě, ale začít u jedné konkrétní věci, dotáhnout ji a přesvědčit se na vlastní kůži, že to funguje. Firmy, které tohle udělají teď, budou za pár let v úplně jiné pozici než ty, co budou stále jen čekat.